Dcery - Matky. Celoživotní Hra

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Velmi dobře si pamatuji sebe jako dívku, která si s potěšením a nadšením hrála v Matce Dcerě. Zodpovědnost za pohodlí panenky, za její pohodu a zdraví zvýšilo mé sebevědomí-věděla jsem jistě: jsem dobrá matka

Panenka byla nakrmena, oblečení jí bylo speciálně ušito, chodila včas a dokonce chodila do zoo a divadla! Panence jsem udělal dobře - postaral jsem se o ni. Měl jsem radost, protože všechny touhy panenky se shodovaly s mými a vše se realizovalo podle důmyslného plánu šéfa hry - MOJE!

Uplynulo jen 20 let a znovu se mi naskytla příležitost hrát. Narodila se mi dcera, moje radost, moje naděje, moje princezna a mnoho, mnoho nádherných slov ve vynikající míře. Byl jsem šťastný. Ukázalo se ale, že moje dcera má své vlastní touhy, vlastní schopnosti a vlastní charakter, což se někdy vůbec neshoduje s mým geniálním plánem - BÝT DOBROU MAMOU. Po zamyšlení jsem si uvědomil, že dobrou matkou můžete být pouze SVOU Dcerou.

Vysvětlím myšlenku - matka krmí dítě, jak uzná za vhodné, matka chodí s dítětem, jak uzná za vhodné, matka obléká dítě, jak uzná za vhodné, matka zapíše dítě do kruhu, který uzná za vhodný. Maminka ví, jak by se dívka měla chovat, co tato dívka chce, a dokonce i to, jak si to uvědomit. Maminka ví, jak na to, protože je MAMA. A díky tomu se cítí jako Dobrá máma. Cítí pocit vlastní důstojnosti - taková je jako MATKA - ví všechno a chápe, jak by se to MĚLO dělat. A takový červ typu: Nebo se možná syn chce víc šťourat v písku než hrát na housle, možná je příliš brzy poslouchat operu pro její dceru v 6 letech, možná chce nosit obnošené džíny, ne plesové šaty, ale rád čte sci -fi lépe, a ne klasiku - srdce této maminky nehlodá.

Představa, že by děti měly svým submisivním chováním vůči rodičům potvrdit, že jejich skvělý rodičovský plán je GENIUS a jsou velmi dobrými rodiči, uzavírá samotnou podstatu toho, proč máme děti.

Proč? Dokázat sobě i všem prostřednictvím dítěte, že jste se stala matkou? Cítit nad ním univerzální moc prostřednictvím dítěte? Uskutečnit své nenaplněné touhy hrát na klavír nebo fotbal prostřednictvím svého dítěte?

Asi ne.

Pravděpodobně pokračovat v šťastnější verzi. Pouze štěstí nespočívá v prosazování vlastních norem a hodnot, založených na vašich vlastních zkušenostech nashromážděných v průběhu let pokusů a omylů, ale v možnosti dát svým dětem svobodu volby a podpory v jakékoli z této volby.

Štěstí, když jste si jako matka uvědomili, aniž byste ze svého dítěte udělali „mrzáka“- nesvázali ho k sobě neviditelným vláknem závislosti na vašich touhách, nevyživovali v něm psychosomatická onemocnění, z neschopnosti přímo odolávat důmyslným výchovný plán.

Uvědomil jsem si to, když mé dceři byly dva roky. A musel jsem se stát jednoduchou nedokonalou matkou. Někdy jsou naše názory diametrálně odlišné a ona s neskrývanou hrdostí ve společnosti prohlašuje: „Tady máme neshody s mojí matkou“. Připustit, že moje dcera může myslet jinak než já, že může pochybovat o správnosti mého názoru, mě vždy konfrontuje s tím, že je jiná. Je moje, ale je jiná. Ten druhý je krásný, chytrý, mladý a … živý.

Moje dcera není tichá panenka. Má své vlastní touhy a vlastní způsoby - silnice. Opravdu jí chci udělat dobře a starat se o ni. A jsem ráda, že jsem si včas uvědomila, že zaprvé mi moje dcera nic nedluží na oplátku za moje DOBRÉ. Za druhé, že někdy dobrotu vůbec nepotřebuje a není vůbec vhodná. A za třetí, že aby se dobro stalo DOBRÝM, je někdy nutné požádat o svolení - lze jí toto Dobro udělat? A přesto - může a bude žít tak, jak chce. A netroufám si skrz ni cítit jako ideální matka.

Skutečná mateřská láska se projevuje neodsuzujícím, stabilním a úplným (vždy, za jakýchkoli okolností, bez ohledu na jejich vlastní názor) přijetím jejich dítěte, a teprve potom je to láska matky.

Díky matce se dítě naučí učinit a obhájit svou volbu, být za ni zodpovědné, přiznat si své chyby a napravit je samo, bez váhání požádat o pomoc, když to potřebuje. Maminka je jen zkušený materiál, na kterém si dcera nebo syn mohou vyzkoušet sami sebe, svoji sílu, skrze kterou mohou slyšet jejich touhy, materiál, který buď dodá dítěti důvěru ve svět a v sebe, nebo sobecky zafixuje svůj let snů na zájmy matky.

Matky, rozumějte, dítě tedy není panenka a život není hra o království. Sundejte korunu co nejdříve. Promluvte si se svou dcerou, slyšte svého syna, ve všem zohledněte jejich názor. Ideální je pouze Bůh, všichni se mýlíme. Nestyďte se požádat své dítě o odpuštění za vaše chyby a výkřiky, nechte ho, aby se k vám choval jako k člověku a ne jako k božstvu, nechte svou dceru nebo syna vyrůst a stát se vaším přítelem nebo přítelem. A buďte opatrnější s laskavostí a péčí, někdy to udělá více škody než užitku.

Přiznejte to sobě i svému dítěti: Ano, nejsem dokonalá máma. A někdy tě nedokážu pochopit a přijmout. A já jsem naštvaný. Odpusť, jsem jen člověk, který se může mýlit. Ale já tě opravdu miluji. Miluji, jak umím milovat. Bůh vám pomůže ve všem, co od něj žádáte. A budu se k němu modlit za tvé štěstí. A vždy rád pomůžu, když potřebujete moji radu a moji podporu. Jen mi o tom dej vědět, moje štěstí, v takových chvílích tam vždy budu. Jsem jen tvoje máma.