O Kočičím Traumatu A Důvěře

Video: O Kočičím Traumatu A Důvěře

Video: O Kočičím Traumatu A Důvěře
Video: KRIMI ROBOT KAREL #60 | ČARODĚJNICTVÍ A OKULTISMUS ! 2024, Smět
O Kočičím Traumatu A Důvěře
O Kočičím Traumatu A Důvěře
Anonim

Když dědeček začal chátrat, pořídil si kočku. Bylo to překvapivé, protože jakoukoli kočku přivedenou do domu potkal dědeček s nepřátelstvím.

Dědeček kulhal na dvou berlích. Tiše zasténal a nadával svým dvěma nezhojeným zlomeninám a pomalu se prodíral rohem nádvoří. Haldy stavebních trosek, nánosy kdysi cenných věcí byly pastí pro jeho nestabilní nohy. V kóji za kůlnou se skrývala další nízká kůlna - nevýrazná struktura sražená ze starých prken. Sto let se jeho střecha propadla a sklouzla dolů, zhruba kolem pasu dospělého.

Tam, na střeše dědečka, čekala Kočka. Kočka byla černobílá a velmi hubená. Neúměrně dlouhé nohy a úzký pruh černého ošuntělého ocasu. Kočka byla očividně mladá, jen kvůli otrávenému vzhledu to bylo těžké pochopit.

Kočka se schovávala před všemi kromě dědečka. Pomalu a opatrně vyšel k dědečkovi, tiše otevřel růžová ústa a pak mlčel. Podíval se na dědečka, dědeček na Kočku. Potom dědeček odložil jednu berlu, zkontroloval, zda je berle stabilní, vytáhl z kapsy plátek žitného chleba a hodil ho Kotu. Kočka odtáhla chléb za komín a tam dychtivě roztrhal kus na kousky a spolkl ho. Pak šel k dědečkovi blíž a tiše mlčeli a dívali se jeden na druhého.

Babička křičela na dědečka a pronásledovala Kočku, nebo spíše utíkala na místo, kde kočka předtím byla, a křičela tam a stříkala vodu. Dědeček byl smutný, ale jeho podivné přátelství s Kočkou stejně pokračovalo.

Když padl kluzký sníh, dědeček přestal chodit ven. Svěřil mi povinnost krmit Kočku. Ale při prvním pokusu přiblížit se kočka unikla, chléb zůstal neporušený.

- Nespěchej, jdi pomalu ke Kocourovi, - učil mě děda, - kočka je ještě mladá, ale trpěl, nikomu nevěří. Pomalu k němu přistupte, pak zůstaňte stát a nic nedělejte. Kočka také nevěří v dobro. Dejte mu čas, aby vás přijal jako přítele. A jen pokud Kočka věří, že si nevedete špatně, může a přijde. Buďte trpěliví, důvěra pomalu roste a ve vteřině se láme.

Skutečně, po chvíli mi kočka začala popadat kousek chleba. Pořád ho nebylo možné pohladit. Celé dny seděl a čekal. Seděl na studeném plechu nebo na sněhu pošlapaném tlapami.

- Bolí ho to, - vysvětlil dědeček, - ale vydrží. Je zvyklý na bolest a zvenčí nic neukazuje.

Když se dědeček úplně přenesl do své postele a jeho kůže začala šednout a byla nepohyblivá, začala Kočka přicházet a sedět venku na okenním parapetu. Křičela babička, stříkala na Kotu vodu a šťouchla do něj mopem. Kočka se stočila do černě zabláceného mokrého hadru a bez mrknutí pohlédla na babičku. Jednoho dne mu z vlčích žlutých očí vytryskla slza. Možná to byla voda, kterou babička štědře nalila do Kočky, nevím, ale babička přestala křičet a otevřela okno.

"Už jdi, Herodese, takový špinavý trik, běž se zahřát k dědečkovi," řekla. Jakmile odešla, kočka se ponořila oknem a schoulila se pod dědečkovu postel.

Zakořenil tedy v domě. Bydlel na posteli, jedl na židli poblíž postele a skočil do okna na procházku. Kilogram se postupně rozpadl na šest. Hubené dlouhé nohy a ocas se staly proporcionálními. Ukázalo se, že to byl velký kocour, jen velmi hubený.

Po smrti dědečka kočka zchátrala a zeslábla. Právě se vyhříval na slunci v místě, kde ho jeho dědeček poprvé krmil. Svého pána příliš nepřežil.

Nyní, ve dnech teplého a slunečného podzimu, sedím a přemýšlím. Jak traumatický byl samotný dědeček a jak moc přenesl své rady ze své postavy. Jeho rady mi pomohly při psychoterapeutických sezeních. Pro mě je to navždy o důvěře a lásce.

Doporučuje: