2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Koncem září letošního roku se konala pátá výroční konference Ruské společnosti pro přístup zaměřený na člověka.
Představil jsem na něm svoji mistrovskou třídu s názvem „Zrcadlo bezpodmínečné lásky“.
Jako téma akce jsem zvolil jeden z klíčových konceptů přístupu zaměřeného na člověka - „bezpodmínečné přijetí“.
Je opakem „podmíněného přijetí“, o kterém jsem psal v článku „Já sám nevím: Falešný život“.
Carl Rogers, slavný americký psychoterapeut, výzkumník, zakladatel přístupu zaměřeného na člověka, obrazně hovořil o „bezpodmínečném přijetí“jako o „lásce bez vlastnictví“, když je člověk v jakékoli své zkušenosti a projevech vnímán bezpodmínečně pozitivně, když tak činí nemusíte mít očekávání a hodnocení jiné osoby, abyste k sobě získali dobrý a pozitivní přístup.
Cvičení „bezpodmínečného přijetí“sebe i ostatních není snadné.
Skutečný život je plný podmínek, omezení, hodnocení.
Každý z nás od raného dětství byl vychováván (tak či onak), hodnocen (dobře / špatně) a vnímán podle toho, zda splňujeme podmínky.
Neznáme žádný jiný „souřadný systém“, stejně jako akvarijní ryby nevědí, že někde je obrovský oceán.
Pokud ale takový „oceán“zvaný „bezpodmínečné přijetí“(nebo „bezpodmínečná láska“, chcete -li) stále existuje, jak se s ním pak dostat do kontaktu, jak jej cítit?
Tato otázka se pro mě stala výzvou, když jsem přišel s obsahem mistrovské třídy.
Rozhodl jsem se přistoupit k tématu ze strany zásluh a nedostatků, které v sobě člověk sám vidí.
Jak například poznám, co je ve mně dobré a co špatné?
Jak to definuji?
Pravděpodobně hlavně reakcemi, změnou přístupu ke mně ze strany lidí kolem mě.
Ano, nyní jsem dospělý a už mám vlastní životní zkušenost, která mi říká, že hodnocení a postoje druhých často vůbec nejsou spojeny se mnou, ale spíše se sebou samým, s jejich zkušenostmi a stavy.
Ale když jsem byl malé dítě, neměl jsem tuto zkušenost a porozumění a přirozeně jsem se vnímal pouze prostřednictvím „zrcadla“dospělých kolem sebe.
Tak, jak se ke mně chovali, takhle jsem se viděl a takhle se formovaly základy mé osobnosti.
Proto moje představy o mých základních kvalitách, které mohu hodnotit jako výhody nebo nevýhody, nejsou příliš spolehlivým základem.
Je to, co považuji za hodnotné, opravdu dobré pro mě?
Je to, co považuji za nevýhodu, pro mě opravdu špatné?
Ve třídě Mester jsem navrhl, aby se účastníci rozdělili do dvojic.
První číslo vypovídá o jedné z jejích výhod (důležité je říci vše, co považuje za nutné) a o jejích nedostatcích.
Úkolem druhého je pečlivě naslouchat oběma příběhům a poděkovat prvnímu za jeho zásluhy i nedostatek.
Vděčnost však nemusí být formální!
Děkovat můžete jen tehdy, když to ten druhý na sobě opravdu cítil.
Poté se role vymění.
Nemohu s jistotou říci, co se přesně stalo ve dvojicích účastníků, když cvičení probíhalo.
To nevím.
Pamatuji si obecnou diskusi po cvičení.
Překvapilo mě, že několik lidí, kteří byli v různých dvojicích, mluvilo o svých zkušenostech docela podobně.
Nemohu zaručit přesnost, ale pro mě to znělo asi takto: když jste přijati jak svou důstojností, tak svou vadou, zdá se, že se něco uvnitř vás spojuje do něčeho celého …
Jeden účastník to vyjádřil takto: „Cítil jsem svou vlastní hodnotu!“.
Po události mě napadla myšlenka: když cítíte, že jste pro jiného člověka cenní jak svými výhodami, tak svými nedostatky, pak potřeba známek (dobrých / špatných) jednoduše zmizí.
Pokud je ten druhý ve vztahu k vám nepoužívá, jsou pro vás zbytečné.
Proč je tam akvárium, když je tam oceán?
Doporučuje:
Návrat Základních Psychologických Práv. Zážitek Z Dnešní Terapie
/ Práce s pouzdrem je poskytována se svolením klienta / ************************ S klientem pracujeme pro druhou relaci. První je popsán zde: A v průběhu diskuse docházíme k závěru: spouštěčem jejího současného stavu byla jedna událost - připomínka jejího otce, který ji opustil, který, když opustil vlastní dceru, vychovává celý život dítě někoho jiného - dívka příští manželky, za kterou je nadále zodpovědný, zatímco se zdá, že by „neviděl“, „nevím“, jinak by nepoznal
Oceán Lásky: Silní Lidé Nepláčou
Jednou jsem sledoval film, ve kterém žena zjistila, že má rakovinu. Měla dvě malé dcery a šest měsíců před smrtí napsala seznam věcí, které je třeba udělat. První bod: „Řekněte dívkám, že je miluji.“Zdá se, že to nikdy neudělala … Natalia Polunina je skvělá dětská psycholožka.
Zážitek Intimity: Setkání A Rozchod
Blízkost je to, co se nakonec snažíme navázat s významnými lidmi, pokoušet se překonat samotu … Ale často se ukazuje, že když se snažíme o intimitu, dokážeme zmeškat příležitost setkat se … Blízkost neruší hněv, vztek, strach a další „špatné“emoce, které mohou směřovat na partnera.
SEN O Bezpodmínečné Lásce
"Mateřská láska je blaženost a mír, nemusí být dosažena a není třeba si ji zasloužit." Ale bezpodmínečnost mateřské lásky má i negativní stránku. Nejen, že se nemusí vydělávat, nelze ho dosáhnout, nelze jej vytvářet, nelze jej ovládat.
Pokud Milujete Bezpodmínečně?
Psycholog, přístup CBT - Čeljabinsk Ve vztahu se často láska vyměňuje. Láska je dávána jako pozitivní posílení požadovaného chování, jako odměna. Ve vztazích zboží a peněz se zboží směňuje za peníze, stejně jako se láska vyměňuje za očekávané činy druhého.
