2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
28 dní od data úmrtí … Nemohu než napsat … Děkuji za váš zájem, čtení, komentáře.
Smutek.
Tak tvrdý a mnohostranný. Jak zajímavé to dopadá! Ano ano! To není cynismus, to je realita lidské duše. Ukazuje se, že vyrovnat se s nevyhnutelností ztráty může být těžší, dokud je milovaný ještě naživu. Je naživu, vidím mu do očí … Ale vypadá jinak, je jiný a to je nevratné. Vidím tátu, ale také ho vidím odcházet. Dychtivě zachytím každý jeho pohled, každý dech. A je to radostné i bolestné zároveň z toho, že vidím tyto oči … Protože se brzy uzavřou do tohoto světa. Protože pohled už zmizel.
Je to zbytečné.
Všechno bez tebe nemá smysl … Utíkal jsem ze školy domů, protože jsem věděl, jak bys byl hrdý na mé úspěchy, jak bys sympatizoval s mými neúspěchy. Nikdy jsi mi nevynadal! NIKDY!!! Bylo to štěstí žít s vámi !!! Pouze ty sám jsi mi rozuměl ve všem, absolutně ve všem, co jsem udělal. A teď … co se mnou teď bude ??? Prázdnota, nesmyslnost všeho, co se kolem děje. Proč to zkoušet ?! Proč o něco usilovat ?! Proč žít ?! Chci vám pomoci, uzdravit se, zmírnit utrpení, prodloužit život. Už se mi to trochu povedlo, zadržel jsem tě na 2 měsíce. Dva bolestné a šťastné měsíce. V těchto 60 dnech jsem žil celý svůj život !!! Byla to radost, říct vám, že jste mi chyběli !!!!
Neodvolatelně.
Je konec. Nevěřím, ale poznání stále přichází. Nevracej se Nikdy. Ani za týden, ani za měsíc, ani za rok. Neodvolatelný. Navěky a navždy. Nemohu vám zavolat, nemohu vás obejmout, cítit vaši vůni, teplo, podporu a lásku. A tak tomu bude vždy i nyní. Po zbytek mého života. Nemůžu dělat nic. Jsem bezmocný.
Zlomyslnost.
Ne vztek, ale vztek, zloba !!! Za mír, za život, za živé … Za VŠECHNO. A hlavně na mé bezmoci! Nejsem schopná nic změnit, nic ovlivnit … Říká se, že je těžké přijít o děti … Mohu porodit. A více než jednou. Můžu adoptovat. A můžu porodit tátu ??? !!!!!!!!!! NE!!! Ani manžel, ani bratr, ani jiní muži NIKDY nenahradí tento teplý svět plný lásky. Ztratil jsem otce. Ztratil jsem celý svět. Nesnáším to všechno. Nesnáším, že je to navždy. Nenávidím se, protože jsem bezmocný. Nesnáším … tati … že mě opustil. Za to, že si myslel, že se bez něj obejdu. Za víru ve mě, v moji sílu, mou mysl, moji sílu. Kdybych nevěřil, neodešel bych. Vybral by si život. Nenávidím, že jsem byl navždy pryč, že jsem se nevrátil. Nesnáším, že ho tolik miluji. Pro tuto bolest, ztrátu, prázdnotu a touhu … …
Touha. Milovat. Smutek. Přijetí.
Ale o tom později … Kdy bude zdroj …
Vztek je jedním z nejvíce „strašných“pocitů. „Cti svého otce a matku“, „o mrtvých nemluví špatně“. Atd. Není přijatelné být naštvaný. Je ostudné, děsivé a „hříšné“být naštvaný. Pamatujte, čest, slečno - ano, můžeme.
A chci psát o vzteku. Je toho hodně. Je. Mám na to právo. Je PŘÍRODNÍ. Pomáhá překonat smutek! Vztek léčí. Vztek mě vrací zpět k sobě, do reality, k mým hranicím a potřebám. Dokonce to dává sílu.
Neobviňuji. To není zrada ani rouhání. Příliš jsem miloval svého otce, abych se nezlobil na jeho smrt !!! A vím, že kvůli vzteku postupuji. Teprve poté, co jsem byl naštvaný, mohu přijmout jeho volbu. Volba není žít, nebýt se mnou.
Vybírám si poctivost, realitu, pravdu.
Doporučuje:
Jsi Muž! Měl By Jsi
Proč zjišťuji, že čím méně se odvolávám na smysl pro povinnost milovaného člověka, tím větší je pravděpodobnost, že si vytvořím šťastný vztah? Existuje pouze jeden důvod, proč manželství selhávají. Zbytek jsou jeho deriváty. V našich myslích existuje jasný soubor významů a představ o tom, jaký by měl být vztah, jak by se měl vyvíjet, jasná gradace vzájemných práv a povinností, určitý standard lásky.
Táta Nás Opustil
Táta nás opustil. Rozvod je delikátní, obtížný a nepříjemný. Dva lidé nepřestávají být jen manželi. Každý se oženil se svými vlastními očekáváními, aspiracemi, nadějemi. S jejich hodnotami, životní příběh. Rozvod se stává důkazem osobního selhání, selhání, ztráty.
Mami, Podívej, Udělal Jsem, Co Jsi Chtěl, Jsi Rád?
Někdy je nejdůležitějším životem člověka získání uznání od jeho blízkých. Zvlášť máma. A pak může být celý život věnován získání tohoto schválení. Staňte se přijati. Viděno. "Mami, podívej," křičí šťastně pětileté dítě a natahuje své první kreativní řemeslo.
Jak Jsem Všeho Opustil A šel Pracovat Online Nebo Jak Se Správně Dostat Z Kanceláře
Na lesklém Instagramu o tom mluvit nebudou. V roce 2014 jsem opustil školu, kde jsem učil angličtinu a zahájil soukromou pedagogickou praxi. Současně jsem studoval na psychologa (léčba psychosomatických chorob pomocí psychoterapie). Mládí, moje osobní lehkomyslnost, články o populární psychologii splynuly v jeden.
Jsi Mě Opustil
Jsi mě opustil … Opustil jsi mě, opustil jsi mě Když jsi odešel, zůstal jsem sám Opustil jsi mě, opustil jsi mě Řekl jsi mi, že nejsem potřeba Skupinové šipky Často slyším od svých klientů, kteří zažili rozpad vztahů, frázi: „Opustil mě …“Tato fráze svědčí o emocionální závislosti jejího autora.
