Kdo A Co Je Zdrojem Krize V Psychoterapii?

Video: Kdo A Co Je Zdrojem Krize V Psychoterapii?

Video: Kdo A Co Je Zdrojem Krize V Psychoterapii?
Video: Воздействие и Защита 2024, Duben
Kdo A Co Je Zdrojem Krize V Psychoterapii?
Kdo A Co Je Zdrojem Krize V Psychoterapii?
Anonim

Terapeutická situace zkušenosti zase iniciuje dynamiku stále nových jevů objevujících se v kontaktu, přičemž každý z nich, dovolte mi připomenout, se vyvíjí do formy a míry určené aktuální situací kontaktu. Vzhledem k tomu, že dialogová psychoterapie je terapií pro kontrolovanou krizi, je třeba poznamenat, že současný stav terapie je dán přítomností specifického designu krizí aktivovaných v této fázi.

Na základě terapeutické ideologie, která vychází z konceptu terapie jako procesu řízené krize, je nutné si pamatovat některé rysy tohoto procesu.

Za prvé, v produktivním procesu terapie řízené, iniciované krize je důležité adekvátně distribuovat sílu. Pokud je terapeut zodpovědný za terapii (například nadměrná péče), pak není krize, proto není možná žádná změna. Terapeutické intervence k vyřešení krize před jejím vrcholem jsou navíc způsobem, jak se jí vyhnout. Na druhou stranu, pokud se síla v procesu terapie přesouvá směrem ke klientovi, pak je zbaven možnosti podpory z terénu a zdrojů nezbytných k vyřešení krize, dostupných venku. V obou případech je terapeutický proces buď zpomalen, nebo zcela zablokován. Povědomí o této situaci přináší metodologický požadavek decentralizace moci, který již byl zmíněn dříve.

Za druhé, v terapeutickém procesu kontrolované iniciované krize by se takticky měli spoléhat na kategorii zóny proximálního vývoje. To znamená, že objem a stupeň novosti novotvarů, na které je terapeutický proces současně zaměřen, by měl být obtížný, ale v zásadě přístupný klientovi. Na jedné straně nedostatek potřebného napětí k řešení vznikající terénní situace, na straně druhé nepřístupnost prožívání jevů, které se objevily v kontaktu, může stejně zastavit a zmrazit terapeutický proces.

Opakuji, stupeň obtížnosti iniciované krize by měl být optimální. Na základě ustanovení fenomenologického přístupu je však zřejmé, že je absurdní mít možnost kontrolovat stupeň krize zahájené v terapii. Závažnost nových požadavků terapeutického oboru, vytvářející krizi, je zásadně nepředvídatelným faktorem, zejména při práci s klienty, jejichž psychické potíže jsou dosti závažné. V dialogovém modelu gestaltové terapie je tedy místo kontroly terapeutických intervencí, které iniciují krizi, zaujato sledováním rovnováhy podpory a frustrace v oblasti terapie.

Vzhledem k občasné potřebě terapie „povýšit chronickou nouzovou situaci na nízkou úroveň na bezpečnou nouzovou situaci s vysokým stresem, ve které je pozornost zaměřena úzkostí a kterou však může ovládat aktivní pacient“[F. Pearls a P. Goodman; P.100], autoři Gestalt terapie píší: „Technickou stránkou problému je (a) zvýšit napětí pod správným vedením a (b) zachovat schopnost ovládat situaci, ne však ovládat to “[F. Perls a P. Goodman; Str.100].

Doporučuje: