2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Dobré odpoledne, milí přátelé!
Pokračujeme v rozvíjení tématu o terapii, o jejích fázích, o postoji k terapii klienta v jeho různých fázích.
Před pár dny jsem zmínil, že existuje fáze, kdy terapeut a klient začnou pracovat na „hranici kontaktu“. Pro případ vysvětlím, co to je. Taková práce může nastat, když se klient nespokojí jen s přijímáním doporučení od psychologa, dělá s ním objevy ve svém životě atd., Ale již si psychologa všimne jako živého člověka a všimne si jeho reakcí na něj. Ze vztahu klienta k psychologovi vzniká práce o tomto vztahu (o vztahu mezi klientem a terapeutem jako celkem). A v procesu terapie je to právě tato práce na hranici kontaktu. Toto je práce o tom, co se děje mezi klientem a terapeutem v jejich interakci, v jejich komunikaci, v jejich vztahu. Stává se tady a teď
Ale například, například, to může ukázat, že nějaký druh odporu vůči psychologovi odkazuje na minulost, ale existují pocity nyní, napětí mezi nimi je také přítomné nyní, něco z tohoto pocitu se děje nebo neděje právě teď. To je vše, co vyšetřujeme a diskutujeme.
A práce na hranici kontaktu, jak jsem psal, začíná ve fázi, kdy si klient všiml psychologa jako živého člověka a … (to se stává poměrně často), něco mu přisoudil, některé projekce se ukázaly na psychologa. Klient samozřejmě ještě neví, že projekce jsou projekce.
Stojí pak za zmínku, co je projekce. Například rodiče klienta v dětství byli nadáváni za zpoždění nebo říkali, že na něj nikdo nebude čekat, styděli se za to, že něčemu nerozumí, byli na něj naštvaní, unavení.
Nyní si představte situaci, že klient přišel pozdě na sezení, běžel v domnění, že ho psycholog nepočká. Přišel jsem, psycholog je na místě, ale nějak unavený (večer už je, předpokládám). Začali jsme pracovat, klient ještě nenabral dech a neslyšel otázku, kterou mu položil psycholog.
Všichni si zvykáme na to, co vidíme od dětství. Náš klient se tedy také naučil očekávat pouze takové reakce. V dětství neviděl jiné lidi tak často jako jeho rodiče a nyní si myslí, že reakce všech lidí na něj mohou být vždy jen takové. A co by měl v této situaci cítit? Že mu bude vyčítáno, že přišel pozdě, stydí se za to, že nepochopil, že terapeut je už unavený a stejně se bude zlobit. Zde se náš klient může stáhnout do sebe, nebo začít útočit na terapeuta, obviňovat ho, že ho nemiluje, nepřijímá, zahanbuje ho, zlobí se na něj atd. A terapeut vůbec není klientovým rodičem, docela mu sympatizuje se zpožděním (koneckonců s lidmi a někdy mohou přijít pozdě) i s tím, že ho někdo nemusí slyšet a chápat a už vůbec ne podrážděný, když je unavený, ale není vůbec unavený, jak to může být, ale teď je prostě večer a klient je zvyklý přemýšlet na příkladu všech stejných rodičů, že všichni lidé jsou večer unavení.
Když tedy psycholog vidí, že s klientem není něco v pořádku, že jeho reakce nějak neodpovídají situaci, může předpokládat, že se jedná o přenos pocitů, které byly adresovány, jako v našem případě rodičům, terapeutovi. Klient očekával od obvyklého terapeuta pouze úsudkovou reakci. Psycholog tedy studuje, co se děje, proč klient takto reaguje.
V procesu takové práce všichni lidé přestávají být jako jejich rodiče, získávají své vlastní jedinečné vlastnosti, komunikace s nimi je snazší a snazší, objevují se noví přátelé, hádky se stávají starými, rodina se uklidňuje.
Děkuji za pozornost!
Doporučuje:
Jsem Psycholog A Nepomáhám Lidem
Jsem psycholog a nepomáhám lidem Psycholog je často spojován s osobou, která má nějaké tajné znalosti a dovednosti. A díky široké duši a dobrým úmyslům pomáhá lidem vyrovnat se s jejich problémy. A to je velmi podobné pravdě! Psychologické znalosti skutečně otevírají specialistovi kolosálně složitý a obrovský svět psychiky.
Profesionální Pohádky, Aneb Co Si Psycholog Musí Pamatovat
Nedávno jsem si povídal s kolegou o životě, dětech a klientech. Blahopřála mi k dalšímu vydání knihy „Pohádky očima psychoterapeuta“, jejímž spoluautorem je Gennadij Maleichuk. A nějak jsme přeskočili na téma, jak oblíbené dětské pohádky ovlivňují život.
Je „psycholog“falešná Profese? Věnováno Dni Psychologa
Včera jsme oslavili profesionální svátek „Den psychologa“. Neustále na něj zapomínám, protože když jsem ještě studoval na psychologa, slavil se jiný den. Dokončil jsem práci na začátku jedenáctého večera, posadil se a listoval FB kanálem, přidával gratulace kolegům, sbíral myšlenky psát odpovědi na gratulace od bývalých klientů, když najednou jeden po druhém článek o rozdílech mezi psycholog a psychoterapeut začali blikat v krmivu, krásně a jak to kompetentně devalvovalo povolá
Psycholog Michail Labkovskij: Co Je špatného Na Mužích?
V předvečer přednášky Michaila Labkovského v Kyjevě hovořil hlavní redaktor časopisu Buro 24/7 Aleksey Tarasov s psychologem, televizním moderátorem a fejetonistou o štěstí a švábech. Přečetl jsem si všechny rozhovory, které jste poskytl, včetně populárního rozhovoru s ruskou Elle, a všiml jsem si, že téměř všude si ženy stěžují na postsovětské slovanské muže:
Jste Psycholog, Co Stojí Za To?
Psychologická pomoc je stále dostupnější a oblíbenější. Lidé, kteří se dříve neobrátili na psychology nebo psychoterapeuty, se k tomu odhodlají poprvé. Mezi jejich známými mohou být i tací, kteří jsou v soukromé praxi. Jak šťastný! Zeptám se ho, co má dělat, jak být … A v tuto chvíli se člověk potýká s problémem, který je pro něj často nepochopitelný - za to musíte zaplatit .
