2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Pokud jste nezažili bolest nelibosti vůči rodičům, promítnete tuto bolest na svého partnera v dospělosti. Odvádíte hněv od rodičů, ale na partnera to zahrajete. Pokud vám rodiče ublíží, ublíží vám partner. Pokud vás rodiče odmítli nebo ignorovali, uvidíte, jak vám partner udělá to samé a tuto bolest zažijete znovu. Pokud vás rodiče znehodnocovali a vyčítali vám, obviňovali vás, přitáhnete si do života vyčítajícího, obviňujícího a devalvujícího partnera. Dokud si nepromluvíte s rodičem, budete mít s partnerem problém.
Jak mluvit? Stojí to za to? Pochopí rodič, že k němu máš zášť? Možná to nepochopí, ale stojí za to si promluvit. Alespoň proto, aby se uvolnila ta část energie, která jde do udržování v duši, zášť pro dětskou zkušenost manipulace, ponižování, výtek, odmítnutí, ignorace, násilí od rodičů. Stojí za to s nimi o tom mluvit.
V opačném případě uvidíte svůj nevyřešený problém ve vztahu s partnerem celý život. A udělá to samé, co vám udělal rodič. Běda. Nemáte tušení, jak nevědomě sami vyvoláváte onu negativní zkušenost z dětství a jak tlačíte svého partnera, aby byl tím špatným rodičem, odmítal, rozzlobil se, zasahoval, ovládal, utlačoval, byl chladný, arogantní. Jako ten z vašich rodičů, se kterým jste měli v dětství nejtěžší vztah. Vy sama latentně „vyprosíte“od svého partnera, co vás bolí. Toho si ale nevšimnete, protože si tuto půdu připravujete sami.
Protože zatím nepřiznáte, že máte vůči svému rodiči nevyslovenou zášť. Nesouhlasíte s tím, abyste o ní řekli své matce nebo otci. Nevidíš v tom smysl? Nebo se bojíte? Že nebudete pochopeni nebo, ještě hůř, obviněni z krutosti a zášti.
A nejhorší jsou vaše myšlenky, že pokud řeknete svému rodiči o své urážce, pak se jeho tlak zvýší a on, nedej bože, zemře. Proto se rozhodnete mlčet a předvádět celé své drama na toho, kdo přišel do vašeho života, ne proto, aby byl vaším otcem a mámou, ale aby byl vaším partnerem, přítelem, blízkou osobou. Zahrajete na tom celý svůj konflikt mezi dítětem a rodiči naplno a případně zničíte váš vztah s ním nebo zničíte své zdraví vedle něj. Ale zároveň tvůj otec a máma zůstanou ve tmě, že tě stále bolí jejich hrubá slova, jejich plácnutí na dno, ponížení a urážky.
Ne, je pro tebe snazší to všechno znovu zažít ve svém manželství, ve vztahu s ním (ní). Jsi dobrý syn (dcera). Ale není vám souzeno stát se dobrým manželem (manželkou) a otcem (matkou) vašich dětí. Protože svůj konflikt mezi dítětem a rodiči odehrajete také na svých dětech. A to je to nejsmutnější. Vzhledem k tomu, že budou i nadále nosit zášť vůči vám do svých dospělých vztahů a vyndají to místo vás na někoho. Buďte připraveni čelit odporu svého dítěte.
Přerušte tento začarovaný kruh vystupování, alespoň na úrovni vašeho rodičovství, požádejte své dítě o odpuštění. (vždy existuje něco, pro co, nikdo není dokonalý). Ale věřím, že bys mohl dát svému rodiči šanci se rozvíjet tím, že mu řekneš o své stížnosti. Vaše mlčení mu nedává šanci uvědomit si svou vinu, odpovědnost za svou nezralost rodičů, požádat o odpuštění a navázat s vámi kontakt.
Teprve poté, co požádáte rodiče o odpuštění dítěte, přijde okamžik skutečné zralé lásky. Žádat o odpuštění bez výmluv. Jednoduše „omlouvám se za bolest, kterou jsem ti způsobil“. A to je vše. Není třeba žádných výmluv, které škrtají žádost o odpuštění.
Ano. Můžete mít pravdu: ne všichni rodiče jsou schopni požádat o odpuštění. A možná nevěříte, že je toho váš rodič schopen, a mlčí. Tím ale připravíte rodiče i sebe, potažmo své potomky, o šanci na nové kolo vývoje.
Mluvte se svými rodiči upřímně a upřímně o svých stížnostech. V urážce je hodně lásky. Protože se urážíme jen na těch, které milujeme: „Moc tě miluji, mami (tati), a proto s tebou mluvím o bolesti, která je v mé duši stále živá. Chci ti odpustit, ale Potřebuji ten tvůj. Blížící se provoz, tvoje žádost o odpuštění. “Ano, vím, že někteří rodiče si nemohou dovolit požádat své děti o odpuštění. Ale samotná skutečnost, že jste to řekl, může osvobodit vaši psychiku od bolesti a od opakování bolestného dětského scénáře s vaším partnerem v dospělosti.
Doporučuje:
TECHNIKY PRO REGULACI EMOCÍ A ODOLNOST VŮČI STRESU ČÁST 2
Hodnocení a plánování rizik Podívejte se na níže uvedený pracovní list Hodnocení rizik, který je rozdělen do čtyř sloupců. Do prvního sloupce napište svůj strach a do druhého seznam všech důkazů, které máte, že je strach oprávněný. Do třetího sloupce zapište všechny důkazy, které máte, že se katastrofa nestane.
Nelibost Ve Vztahu
Ve vztazích nás zášť velmi blokuje a nedovoluje příznivé energii pulzovat na plný výkon. Samozřejmě, když se cítíme zraněni, pak chceme, aby náš partner „požadavky na zranění“uspokojil. A tak sedíme, „trucujeme“na něj a on nedělá to, co očekáváme.
Nelibost A Volba: Popravit, Odpustit, Prominout?
Pro obsah osobnosti je rozhodující samotná volba; díky volbě se noří do toho, co bylo vybráno - pokud si člověk nevybírá, odeznívá do sebezničení. S. Kierkegaard Zloba je pocit, který člověka drží v minulosti. Událost, skutečnost se již stala a zkušenosti pokračují a otravují život v přítomném okamžiku.
Nelibost Vůči Rodičům. Co Dělat?
Všichni jsme byli děti a měli jsme rodiče. Dětství je nádherný čas pro objevy a znalosti! Mnoho lidí vzpomíná na své dětství s pocitem jasné radosti. A také se stává, že si člověk s sebou od dětství bere nejen pozitivní, ale i negativní. Mám na mysli zášť dětství vůči rodičům.
Nelibost Vůči Mámě? Příčiny
Bez ohledu na to, jak moc rodiče dávají lásku, vždy budeme mít málo. Každé dítě, bez ohledu na jeho věk, ať už mu jsou 3 roky nebo 50 let, chce od svých rodičů více lásky. A nechceme jen jejich lásku a pozornost, chceme, aby to bylo podle našich tužeb.