Klást Otázky Je Tak Těžké. Je Nesmyslné Jim Odpovídat

Obsah:

Video: Klást Otázky Je Tak Těžké. Je Nesmyslné Jim Odpovídat

Video: Klást Otázky Je Tak Těžké. Je Nesmyslné Jim Odpovídat
Video: VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU 2024, Duben
Klást Otázky Je Tak Těžké. Je Nesmyslné Jim Odpovídat
Klást Otázky Je Tak Těžké. Je Nesmyslné Jim Odpovídat
Anonim

Klást otázky je tak těžké. Je nesmyslné jim odpovídat

Je tak těžké bojovat s někým, kdo nemá ruce ani nohy, jehož vzhled nemůžete rozlišit mezi milionem dalších, s někým, koho nemůžete vidět, ale pouze cítit. Je tu tolik strachu a úzkosti, tak málo odvahy a naděje. Je tak odvážné vstoupit do rozhovoru s tímto nepřítelem, tak pomalu probíhají jednání o míru, o naději na pozitivní výsledek duelu. Diplomacie je bezmocná, chirurgův skalpel sekne bekhendem na ještě nezahojenou ránu. Z neviditelné rány vytéká bolest a pocit osamělosti, obvaz prostoupila touha a svatozář deprese mě obklopuje jemnou vůní impotence. Je pro mě tak těžké pochopit, že bez ohledu na to, jak se snažím, nikdy nebudu schopen pochopit, jak a kde proběhne moje finální bitva a zda vůbec proběhne.

Deprese a úzkost, posedlost a nutkání, strach a nenávist v mé hlavě. Touha a stud, vina a samota. Jak je mohu překonat svou silou vůle, jak je přimět opustit břehy své duše a jít tam, za horizont svého vnímání, abych už nikdy nepocítil, že když přijdu k obelisku padlých nadějí na břehu neutišitelné moře snů, malátně jsem vzhlédl a viděl bych jen betonový vrchol památníku pokrytý racky. Kdo zná odpověď na tuto otázku? Kdo v sobě nosí tyto přísné pravdy našeho života a donekonečna se jim snaží prodat penny ve světle neonové lampy. Gene letěl do Egypta už dávno.

Pokaždé, když před sebou vidím klienta, vždy mě mrazí v očekávání něčeho tak nového a vzrušujícího, obrovského, něčeho, co osvětlí temný les s mnoha cestami a jako paprsek majáku osvětlí cestu k jednomu chůze. Pokaždé, když doufám, že se něco stane, mohu zachytit v rukou jiskřičku naděje a vrátit ji jasnou jiskrou, která vás zahřeje o něco lépe než papírový šálek čaje.

Možná jsme vždy podvedeni. Vždy a ve všem a podstatou je pouze zajistit v praxi, aby nám naše individuální iluze pomohla porozumět významu toho, co se děje. Diety a náboženství, životní styl a postoje, vzorce a strategie, zapínání a vypínání, úzkost a lhostejnost, narcismus a svědomí, vina a stud, černé a bílé, opilí a střízliví. Kdo tomu může něco rozumět? Jaká iluze je dnes v módě? Co nás udělá šťastnými a proč nejsme šťastní dnes, tady a teď, jako jsme? Možná je naše neštěstí nejsilnějším a nejjednodušším sebeklamem?

Osoba sedící naproti mně říká, že neví, jak opravit, co tam je? A to je úžasné, protože to také nevím. Stávám se jako starověký řecký filozof a šlápnu vedle „čím víc vím, tím méně vím“. Je možný maják uprostřed temného lesa? Kde se vzala holubice míru uprostřed rozbouřeného oceánu vášně a neuspokojené chtíče? Kdo koho vlastně zabil, vlčí babička nebo vlčí babička? Klást otázky je tak těžké. Je nesmyslné jim odpovídat. Okamžik vhledu je tak krátký. Blesk zhasne světlo temnoty a spěchá ven k dalšímu a on…. Sedí tiše v křesle a rukou hladí baterii. Do jeho diamantové tváře se zakously úlomky smyslu a zanechaly za sebou nádherný vzor třpytek ztraceného významu a času.

Nakonec se rozejdeme a budeme litovat nevyřčených a nevyřízených, další promarněné příležitosti a dalšího okamžiku našeho života, který jsme žili společně. Jak byl krátký, jak naivně vážný, jak harmonicky absurdní jsme v něm byli.

Hurikán strhne staré a vybuduje nové. Kde vzal to nové a kam zmizelo všechno staré? Hurikán mlčí, jen zhasne světlo, otočí nápis a zavře dveře.

Překontrolovat.

Doporučuje: