Strach A Láska Schizoidní Osobnosti

Video: Strach A Láska Schizoidní Osobnosti

Video: Strach A Láska Schizoidní Osobnosti
Video: Schizoidní porucha osobnosti může inspirovat neurotiky svou lhostejností k druhým 2024, Březen
Strach A Láska Schizoidní Osobnosti
Strach A Láska Schizoidní Osobnosti
Anonim

Strach je nedílnou součástí našeho života. Celý náš život je nasycen pokusy odolat strachu nebo se ze strachu osvobodit. Stimuluje a vede někoho do kanálu kreativity a sebezdokonalování a přivádí někoho do silného objetí závislostí. Náš strach existuje bez ohledu na naši kulturní příslušnost nebo úroveň našeho rozvoje a vede nás nakonec ke strachu ze života a strachu ze smrti. V podstatě je strach nevyhnutelným společníkem života, jiná cesta neexistuje.

Jaký je výraz strachu u schizoidních osobností a jaké charakteristické rysy mají jednotlivci obdaření schizoidními akcentacemi?

Charakteristickým rysem schizoidních jedinců je strach ze sebeobětování a pobyt pod impulsy zaměřenými na posílení jejich nezávislosti. Z psychologického hlediska je život těchto lidí spojen se zvýšenou touhou po sebezáchově, a to je vyjádřeno touhou zachovat si nezávislost a dosáhnout sebeuspokojení. V případě schizoidní osobnosti vede strach ze ztráty nezávislosti ke strachu z rozvíjení mezilidských vazeb, strachu z intimních vztahů. Ve skutečnosti se schizoid chce vyhnout skutečnému životu, nedaří se mu to a hledá nové a nové ochranné formy chování, které mu pomáhají izolovat se od života. Pro obecnější pochopení podstaty schizoidní osobnosti se hodí věta: „Můžeš je znát dlouho, ale opravdu je neznáš.“

V životě schizoid spadá do takzvaného sociálního trychtýře, který se odvíjí, protože díky své vzdálenosti od lidí ví stále méně o lidech kolem sebe, a tím se stále více prohlubuje propast v komunikaci a zvyšuje se nedostatek důvěry v mezilidské kontakty. Nakonec jsou jeho dojmy a představy o druhých spíše projekcí jeho představivosti než reality.

Schizoidi se vyznačují zvláštním postojem k lásce, který je dán jejich vztahem k matce v prvních letech jejich života. Jak se jejich zvláštnost projevuje v lásce a jak to souvisí se strachem?

Vzhledem k tomu, že každá intimita v nich vyvolává strach, jsou nuceni výrazně omezit blízké kontakty nebo je odmítnout. To vede k tomu, že lásku a milostné vztahy považují za ohrožení své nezávislosti a ztrátu vlastní hodnoty. Schizoidním dilematem je, že potřeba milovat a být milován je pro něj charakteristická jako pro každého jiného člověka, ale jeho neschopnost vybudovat si právě tyto milostné vztahy a zůstat v těsné blízkosti ho nutí vyřešit toto dilema v podobě rozdělení lásky a sex na dvě nezávislé části. Co se stalo? Ukazuje se touha vlastnit, mít sex, aniž by byl svázán milostným prostředím. Partner v tomto případě působí pouze jako sexuální objekt a ve všech ostatních ohledech není pro schizoida zajímavý, proto pro ně není žádný vztah spojený s důvěrou a intimitou. Z jejich pohledu je láska k partnerovi v nich vysvětlena až na posledním místě jejich duchovními vlastnostmi a v první řadě - jejich chováním a vzhledem. Tento strach z blízkosti a lásky opouští schizoidy extrémně zřídka a snadno vysvětluje jejich nepředvídatelné a podivné reakce na lidskou blízkost.

Taktika schizoidu ve vztazích je založena na krátkodobých bouřlivých a proměnlivých vztazích, které nedosahují manželství, což a priori nemůže vést k ničemu dobrému.

Odkud pochází tento strach, který tak mění život schizoidních akcentovaných jedinců, a vlastně proč se tak stávají?

Nástup schizoidního strachu je určen v poporodním období trvajícím až několik let života člověka. Během tohoto období se u těchto lidí zpravidla kvůli emočnímu chladu rodičů (matky) nebo kvůli jeho nepřítomnosti vyvine nezničitelný pocit nejistoty a nestability prostředí, ve kterém vyrůstají. Neschopnost být v bezpečí a neschopnost uspokojit své potřeby mateřské vřelosti, péče a pozornosti vytvářejí nespokojenost a strach a současně způsobují agresi a nenávist. Právě nespokojenost (nedostatek péče a lásky) je předchůdcem strachu. Nedostatek pocitu bezpečí a nedostatek vřelosti a pozornosti matky nutí lidi schizoidně zdůrazňovat. Zde můžete vyvodit čistě schizoidní závěr: „jak mohu dát lásku druhému, když jsem ji sám nedostal.“

Pocit úzkosti z jejich bezpečí je neopouští po celý život. Neustále se cítí bezbranní a v nebezpečí. Ať už hrozba skutečně existuje nebo ne, prožívají svou existenci jako hrozbu.

Podle jejich názoru je láska také hrozbou a vyvolává strach.

Agresivita vycházející ze schizoidu v reakci na pokus se do něj zamilovat je docela zajímavá v tom, že ve své podstatě nemá žádný směr, je impulzivní, je ve své podstatě hluboká a nikam konkrétně nesměřuje, je schizoidem samotným považováno pouze za formu reakce na nebezpečí a na tvrzení lidí kolem sebe nemají co odpovídat, tk. nemají s nimi nic společného. Agresivita, kterou schizoidi velmi často projevují, je jakýmsi jejich vizitkou při setkávání, skrývající jejich nejistotu.

Shrneme -li úvahu o strachu a lásce schizidské osobnosti, můžeme si povšimnout původu původu strachu. Zdrojem strachu je to, co nedostal při narození, je to láska matky a pocit bezpečí v tomto životě. Kromě toho neustálé napětí z nejistoty a nespokojenosti s mateřským přijetím a láskou vytváří hluboký strach, který je provází celým životem. Strach z opuštění znemožňuje budování milostných vztahů a nutí je neustále bojovat o svou autonomii. V milostné hře neustále hraje před křivkou. Nepřipouštějí si, že by byli vyhodeni jako první, dokonce ani nevstoupí do vztahu.

Doporučuje: