2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Zdroj: ezhikezhik.ru
Mám mluvit s rodiči o minulosti? A co když všechno popírají? Jak odpustit zesnulému rodiči a je možné rozeznat rodičovskou lásku v kritice? Psycholožka Lyudmila Petranovskaya o tom řekla na přednášce „Dětské stížnosti: je šance napravit již poškozené vztahy?“
Zkuste neodpustit, ale pochopit
Neměli zdroj
Pamatujte, že měli velmi těžký život - práci, nedostatek peněz, získávání jídla, namáhavý život, stání ve frontách. Těžce zabalení rodiče nebyli psychologicky citliví a dali svým dětem prostředky, na které měli dost.
Byli mladí a nezkušení
Může být velmi užitečné pamatovat si, v jakém věku byli v té době vaši rodiče. Často to byli lidé ve věku 25–26 let, nezkušení a nejistí.
Není třeba mlčet
Pokud vůči rodičům cítíte odpor, nemlčte o tom. Je nemožné si nepřipustit, že jste se cítili špatně. Toto téma bylo velmi dlouho tabu a existovala pouze jedna možnost: „Rodiče jsou svatí lidé, vychovali vás a dali život, potřebují být milovaní, respektováni a nestěžovat si“nebo: „Pokud jste se cítili špatně, je to tvoje vlastní chyba “.
Nebuďte celý život s traumaty z dětství
To je další extrém. Bylo by hezké nestrávit celý život stěžováním si na rodiče a vysvětlováním všech svých selhání chybami. Zkuste nežít celý svůj život pod hlavičkou „dítěte alkoholika“, „osoby, kterou moje matka nemilovala“nebo „osoby, kterou v dětství zbili“. Někdy je takové období traumatu potřeba, ale bylo by hezké, kdyby to skončilo.
Když jsme byli děti, neměli jsme na výběr, zda nás urazí nebo ne. Nyní máme na výběr - trauma můžeme nechat jen jako zážitek nebo nechat trauma formovat naši osobnost.
Pokud se z toho nemůžete dostat sami, kontaktujte psychoterapeuta, v tomto stavu nemusíte žít roky.
Zkuste si s rodiči promluvit o stížnostech z dětství
Měli byste svým rodičům zkusit sdělit, že se mýlili? Někdy to pomůže. Rodiče se stali klidnějšími, moudřejšími, už nejsou tak opotřebovaní jako dřív. Už vychovávají vnoučata a často objevují vlastnosti vřelosti a přijetí. Někteří z nich jsou již na takový rozhovor připraveni. Někdy dokážou přiznat a vyjádřit lítost nad minulými chybami. A to může být začátek nového vřelého vztahu.
Někdy je přiznání odpovědnosti prostě nutné
To se týká hlavně případů, kdy došlo k vážnému zneužití ze strany rodičů. Jen přiznej, co to bylo. Toto uznání může být často jedinou podmínkou, za níž děti souhlasí s pokračováním komunikace se svými rodiči. Je třeba říci prostým textem: „Je pro mě velmi důležité, abys přiznal, co to bylo. Nepotřebuji omluvu, ale je důležité, aby nikdo nepředstíral, že jsem si to vymyslel. “
Nechte jim právo nepřiznat své chyby
Pokud se rodiče brání a řeknou: „Všechno jsme udělali správně, jsi nevděčný,“mají na to právo. Máte svůj vlastní obraz světa a oni svůj vlastní. Někdy jejich psychika vše popírá a vytlačuje. Převychovat člověka v 70 letech je špatný nápad.
Často to ale znamená, že mezi vámi nebude žádný blízký vztah.
Slituj se málo
Když dostáváme stížnosti od rodičů, jsme v pozici velmi malé bytosti. Nejste soudce, ale jen malé dítě, které nemělo na výběr. A když přemýšlíme - odpustit nebo neodpustit, přijímáme odpovědnost, kterou nemáme a ani bychom nemohli mít. Nemůžeme být starší než naši rodiče, nemůžeme je soudit „shora“. Dokážeme přiznat své pocity a od dnešní dospělosti se litovat, když jsme malí. Vysvětlete sobě malému, že to s dětmi ve skutečnosti nemůžete udělat, aby to alespoň slyšel od někoho dospělého.
Dovolte si být smutný
V určitém okamžiku si musíte dovolit smutnit a přiznat, že jste v dětství něco neměli a už mít nebudete. Protože ti to tvoji rodiče prostě nemohli dát. A to by mohlo věci usnadnit.
Nečekejte, že se vaši rodiče změní
Velmi často za nároky na rodiče stojí dětská naděje, že se rodiče změní - táta konečně pochválí a máma se nakonec zamiluje. A táta a máma nechválili a nemilovali, jednoduše proto, že toho v zásadě nebyli schopni. Mají své vlastní těžké dětství, své vlastní okolnosti a svůj vlastní psychologický profil.
Naučte se překládat milostný jazyk svých rodičů
Poměrně zřídka existují rodiče, kteří nejsou vůbec schopni něco dát, ale pouze kritizují a odmítají. Někdy jejich jazyk lásky prostě není ten, který bychom rádi slyšeli. Čekáme na dobrá slova a jejich láskou je péct nám koláče a krmit nás do morku kostí. Musíme se naučit překládat jejich jazyk do svého vlastního. Řekněme, že tvoje matka neustále reptá, ale zároveň ti připravuje nekonečný boršč a myje nádobí. Toto jsou její koláče, boršč a jídla a je tam její „Miluji tě“.
Někdy je kritika také obava
Takovým rodičovským amuletem je nekonečná kritika. Zdá se, že pokud budete dítěti neustále říkat, co mu je, pak jednoho dne všemu porozumí a nakonec udělá vše správně. Pokud to uvidíte z této strany, pak vás to tolik nezničí. Musíme se naučit s tím zacházet takto a zacházet s tím jako s péčí.
Pokud jsou vaši rodiče mrtví, pak jim vaše tvrzení rozhodně neuškodí
Zesnulý rodič se nijak neliší od nezemřelého rodiče. Když se totiž urazíme, neurazí nás dnešní rodiče, ale ti rodiče, kteří tehdy byli v okamžiku přestupku. Někdy jsou mrtví idealizovaní a zdá se, že je zakázáno o nich špatně myslet nebo se vůči nim hlásit. Pokud ale již zemřeli, pak jim vaše tvrzení rozhodně nijak neuškodí a může vám to pomoci. Někdy je nutné vyjádřit hněv a přetvářku, aby se objevila schopnost milovat. Odstraněním zášti se pak můžete vypořádat s vřelou částí vztahu, který jste měli.
Doporučuje:
Mám Rodičům Odpustit?
Nedávno jsem zahájil nový projekt: terapeutická skupina o dětství pro dospělé. Sdílím pár myšlenek o. Cestovní poznámky „Každé vznešené dítě ospravedlňuje své rodiče“Od klientů často slýchám variace na toto téma: „Maminka nevěděla, jak jinak“, „Táta nemohl jinak, tolik se o nás snažil“a (nejhorší) „Byla to moje vlastní chyba“.
Děkují Děti Něco Svým Rodičům?
To je pro mnohé relevantní, neustále se mě na to ptají. Ale co tam je - sám jsem v sobě hledal odpověď na tuto otázku už dlouho. Nebo dokonce otázky: Proč rodiče často očekávají, že jejich děti vrátí nějaký dluh? Dluží děti svým rodičům něco?
Jak Odpustit člověku, Když Nemůžete Odpustit?
Novgorodské slovo „odpouštět“znamenalo „zjednodušit“, to znamená prázdné, prázdné, ničím zaneprázdněné. (Odtud „být jednoduchý“znamená zbavit se, osvobodit se). Ano, ano - kdysi bylo slovo „jednoduché“něco jako synonymum pro slovo „zdarma“! Je pravda, že postoj k této „svobodě“nebyl stejný jako dnes.
Rodičům Nemůžete Odpustit
Je pro mě zvláštní číst, když píší, že: „Musíte! odpusť rodičům, pokud se chceš stát dospělým “, aniž bys rozuměl souvislostem a zápletkám a škodám, které byly způsobeny na psychice dítěte. Že je nutné přijít na vděčnost rodičům, a dokonce tuto vděčnost „vykopat“, to je jediný způsob, jak být dospělý.
Proč Psychologové Radí Rodičům Odpustit A Měli By To Udělat?
Nedávno jsem se musel zúčastnit diskuse o odpuštění, o potřebě odpustit každému, odpuštění slibuje jakési požehnání vyššího osvobození, jinak se z toho stává břemeno, které na sobě neseš celý život. Tato myšlenka je populární nejen v domácí vzájemné pomoci „odpusť a pusť“, v křesťanství, esoterismu, kde je prezentována jako jakýsi stav osvícené mysli, ale bohužel i v psychologii.