Lyudmila Petranovskaya: 12 Způsobů, Jak Odpustit Urážky Svým Rodičům

Obsah:

Video: Lyudmila Petranovskaya: 12 Způsobů, Jak Odpustit Urážky Svým Rodičům

Video: Lyudmila Petranovskaya: 12 Způsobů, Jak Odpustit Urážky Svým Rodičům
Video: Людмила Петрановская: 12 способов простить обиды своим родителям 2024, Březen
Lyudmila Petranovskaya: 12 Způsobů, Jak Odpustit Urážky Svým Rodičům
Lyudmila Petranovskaya: 12 Způsobů, Jak Odpustit Urážky Svým Rodičům
Anonim

Zdroj: ezhikezhik.ru

Mám mluvit s rodiči o minulosti? A co když všechno popírají? Jak odpustit zesnulému rodiči a je možné rozeznat rodičovskou lásku v kritice? Psycholožka Lyudmila Petranovskaya o tom řekla na přednášce „Dětské stížnosti: je šance napravit již poškozené vztahy?“

Zkuste neodpustit, ale pochopit

Neměli zdroj

Pamatujte, že měli velmi těžký život - práci, nedostatek peněz, získávání jídla, namáhavý život, stání ve frontách. Těžce zabalení rodiče nebyli psychologicky citliví a dali svým dětem prostředky, na které měli dost.

Byli mladí a nezkušení

Může být velmi užitečné pamatovat si, v jakém věku byli v té době vaši rodiče. Často to byli lidé ve věku 25–26 let, nezkušení a nejistí.

Není třeba mlčet

Pokud vůči rodičům cítíte odpor, nemlčte o tom. Je nemožné si nepřipustit, že jste se cítili špatně. Toto téma bylo velmi dlouho tabu a existovala pouze jedna možnost: „Rodiče jsou svatí lidé, vychovali vás a dali život, potřebují být milovaní, respektováni a nestěžovat si“nebo: „Pokud jste se cítili špatně, je to tvoje vlastní chyba “.

Nebuďte celý život s traumaty z dětství

To je další extrém. Bylo by hezké nestrávit celý život stěžováním si na rodiče a vysvětlováním všech svých selhání chybami. Zkuste nežít celý svůj život pod hlavičkou „dítěte alkoholika“, „osoby, kterou moje matka nemilovala“nebo „osoby, kterou v dětství zbili“. Někdy je takové období traumatu potřeba, ale bylo by hezké, kdyby to skončilo.

Když jsme byli děti, neměli jsme na výběr, zda nás urazí nebo ne. Nyní máme na výběr - trauma můžeme nechat jen jako zážitek nebo nechat trauma formovat naši osobnost.

Pokud se z toho nemůžete dostat sami, kontaktujte psychoterapeuta, v tomto stavu nemusíte žít roky.

Zkuste si s rodiči promluvit o stížnostech z dětství

Měli byste svým rodičům zkusit sdělit, že se mýlili? Někdy to pomůže. Rodiče se stali klidnějšími, moudřejšími, už nejsou tak opotřebovaní jako dřív. Už vychovávají vnoučata a často objevují vlastnosti vřelosti a přijetí. Někteří z nich jsou již na takový rozhovor připraveni. Někdy dokážou přiznat a vyjádřit lítost nad minulými chybami. A to může být začátek nového vřelého vztahu.

Někdy je přiznání odpovědnosti prostě nutné

To se týká hlavně případů, kdy došlo k vážnému zneužití ze strany rodičů. Jen přiznej, co to bylo. Toto uznání může být často jedinou podmínkou, za níž děti souhlasí s pokračováním komunikace se svými rodiči. Je třeba říci prostým textem: „Je pro mě velmi důležité, abys přiznal, co to bylo. Nepotřebuji omluvu, ale je důležité, aby nikdo nepředstíral, že jsem si to vymyslel. “

Nechte jim právo nepřiznat své chyby

Pokud se rodiče brání a řeknou: „Všechno jsme udělali správně, jsi nevděčný,“mají na to právo. Máte svůj vlastní obraz světa a oni svůj vlastní. Někdy jejich psychika vše popírá a vytlačuje. Převychovat člověka v 70 letech je špatný nápad.

Často to ale znamená, že mezi vámi nebude žádný blízký vztah.

Slituj se málo

Když dostáváme stížnosti od rodičů, jsme v pozici velmi malé bytosti. Nejste soudce, ale jen malé dítě, které nemělo na výběr. A když přemýšlíme - odpustit nebo neodpustit, přijímáme odpovědnost, kterou nemáme a ani bychom nemohli mít. Nemůžeme být starší než naši rodiče, nemůžeme je soudit „shora“. Dokážeme přiznat své pocity a od dnešní dospělosti se litovat, když jsme malí. Vysvětlete sobě malému, že to s dětmi ve skutečnosti nemůžete udělat, aby to alespoň slyšel od někoho dospělého.

Dovolte si být smutný

V určitém okamžiku si musíte dovolit smutnit a přiznat, že jste v dětství něco neměli a už mít nebudete. Protože ti to tvoji rodiče prostě nemohli dát. A to by mohlo věci usnadnit.

Nečekejte, že se vaši rodiče změní

Velmi často za nároky na rodiče stojí dětská naděje, že se rodiče změní - táta konečně pochválí a máma se nakonec zamiluje. A táta a máma nechválili a nemilovali, jednoduše proto, že toho v zásadě nebyli schopni. Mají své vlastní těžké dětství, své vlastní okolnosti a svůj vlastní psychologický profil.

Naučte se překládat milostný jazyk svých rodičů

Poměrně zřídka existují rodiče, kteří nejsou vůbec schopni něco dát, ale pouze kritizují a odmítají. Někdy jejich jazyk lásky prostě není ten, který bychom rádi slyšeli. Čekáme na dobrá slova a jejich láskou je péct nám koláče a krmit nás do morku kostí. Musíme se naučit překládat jejich jazyk do svého vlastního. Řekněme, že tvoje matka neustále reptá, ale zároveň ti připravuje nekonečný boršč a myje nádobí. Toto jsou její koláče, boršč a jídla a je tam její „Miluji tě“.

Někdy je kritika také obava

Takovým rodičovským amuletem je nekonečná kritika. Zdá se, že pokud budete dítěti neustále říkat, co mu je, pak jednoho dne všemu porozumí a nakonec udělá vše správně. Pokud to uvidíte z této strany, pak vás to tolik nezničí. Musíme se naučit s tím zacházet takto a zacházet s tím jako s péčí.

Pokud jsou vaši rodiče mrtví, pak jim vaše tvrzení rozhodně neuškodí

Zesnulý rodič se nijak neliší od nezemřelého rodiče. Když se totiž urazíme, neurazí nás dnešní rodiče, ale ti rodiče, kteří tehdy byli v okamžiku přestupku. Někdy jsou mrtví idealizovaní a zdá se, že je zakázáno o nich špatně myslet nebo se vůči nim hlásit. Pokud ale již zemřeli, pak jim vaše tvrzení rozhodně nijak neuškodí a může vám to pomoci. Někdy je nutné vyjádřit hněv a přetvářku, aby se objevila schopnost milovat. Odstraněním zášti se pak můžete vypořádat s vřelou částí vztahu, který jste měli.

Doporučuje: