O Panických Záchvatech „sebeuzdravení“

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Jako další v pořadí jsem měl úplně jinou poznámku, ale za posledních 10 dní na mě padaly „panické útoky“doslova odkudkoli. V individuálních konzultacích, v otázkách od kolegů a dokonce i v životě blízkých. Otázky diagnostiky a příčin, pomoc a svépomoc, vyhlídky a léčba atd. Atd. Atd. Jsem vždy ochoten sdílet informace, a to je právě proto, že tyto informace jsou tak koncentrované, že jsem zaznamenal řadu problémů spojených s těmito příběhy. Nebudu mlátit kolem keře a vymýšlet klasifikace, hned řeknu, že poznámky se zaměří na nedostatečnost diagnostiky a samoléčby PA.

Obecný obraz lze představit následovně. Osoba, jejíž srdeční frekvence a dýchání se stalo něco neobvyklého a nepříjemného (řekněme vegetativní krize), okamžitě přejde na internet a najde definici samotné PA se seznamem symptomů, které samozřejmě má. Poté se v 90% času naučí:

- že problém není lékařský, ale psychologický (a dokonce chápe, že jeho důvod je osobní, ne -li v konkrétním psychotraumatu, pak někde blízko jeho perfekcionismu);

- že léčba drogami nepomáhá, ale přinejlepším pouze dočasně zmírňuje příznaky;

- že nikdo nikdy nezemřel na záchvaty paniky a není nic lepšího, než tento útok posílit, dokud nebude jasné, že není nebezpečný. Hlavní věcí není vyhýbání se, nouzové pilulky, pomoc příbuzných atd.;

- že pokud to není vůbec dobré, pak musíte přemýšlet o rybaření nebo počítat vrány, kůly, dýchat podle algoritmu atd.

A ve skutečnosti, pokud má člověk to štěstí, že se nedostane na fóra, do diskusních vláken těch, kteří trpí útoky na celý život, pak až do dalšího útoku klidně zapomene na všechno a všemi možnými způsoby odhodí myšlenky na nemoc „což vůbec není nemoc, není to vůbec nebezpečné, a ještě víc“ sebepojatý atd. To vše se vleče, dokud nezavolá psychoterapeuta a neřekne: „Pomoc, nemůžu odejít z domu!“, „Asi se zblázním!“atd.

A celý trik spočívá ve skutečnosti, že různé druhy panických poruch a záchvatů se staly téměř každému z nás, alespoň jednou v životě. Ale ne všichni jsme „závislí“, protože závislí jsou jen ti, kteří mají na tomto místě vlastní slabost. Ale o slabinách, pojďme po pořádku. A začněme fyziologií.

Původně klasický záchvat panického záchvatu může být nejen mentálním útokem, ale symptomem skutečné fyzické nemoci nebo frustrace / selhání:

- dýchací systém: astmatický záchvat, plicní embolie nebo exacerbace jiných plicních onemocnění;

- kardiovaskulárního systému: angina pectoris, arytmie, hypertenze a mnoho dalších;

- endokrinní systém: počínaje biologickými hormonálními změnami během těhotenství, laktace, menopauzy, menstruačních nepravidelností, v důsledku porodu a potratu, nástupu sexuální aktivity a podobně. A končící hypoglykemií, Cushingovým syndromem, tyreotoxikózou atd.;

- centrální nervový systém: epilepsie, Miniereova choroba, hypotalamický syndrom, syndrom spánkové apnoe a dokonce i pomalá schizofrenie.

PA může také nastat v důsledku nadměrné fyzické námahy, intoxikace alkoholem nebo zneužívání různých stimulantů, se zrušením řady léků a jednoduše jako vedlejší účinek kteréhokoli z nich, s výskoky počasí u meteosenzitivních pacientů atd.

Proto první věc, kterou doporučuji udělat po „závislém“panickém záchvatu, je navštívit terapeuta, neurologa, kardiologa a endokrinologa. V souladu s tím, aby se podrobili vyšetření, a pouze když řeknou, že v jejich profilu je vše čisté, můžeme hovořit o nezávislé mentální stránce problému. To samozřejmě neznamená, že nemoc vylučuje přítomnost útoku a naopak. Znamená to, že příčina panického záchvatu může být docela fyziologicky vyprovokována, bez jakýchkoli psychologických triků, a včasná léčba nás může nejen zachránit před vážnějšími chorobami, ale také odstranit fyziologickou příčinu, která spouští vegetativní krize, a s nimi i záchvaty paniky.

Tento proces má ještě jednu fyziologickou stránku. Možná jste se setkali s informací, že mnoho somatických pacientů (od 55% do 67%) s diabetes mellitus, chorobami kardiovaskulárního systému, gastrointestinálního traktu a dalšími, má v anamnéze „panické záchvaty“(tj. Panickou poruchu). Je pak samotná nemoc jakousi opožděnou reakcí na potlačení záchvatů paniky, nebo to byla nejprve nerozpoznaná somatická porucha, která tuto paniku vyvolala? Jako specialista na psychosomatiku nemohu s jistotou říci, co je v této záležitosti primární. Pokud vezmeme například stejnou depresi spojenou s PA, pak řada výzkumníků tvrdí, že nejprve byla deprese, pak se objevila PA, jiní naopak trvají na tom, že PA vyvolává depresi. A co je důležité, každý poskytuje své vlastní důkazy).

Ale budiž, mohu uvést další příklad. Často říkáme, že ženy s demonstrativními osobnostními rysy jsou náchylnější k PA a muži s hypochondrií. V psychoterapeutické praxi se setkávám právě s tím, že muži nemají tolik starostí s „nalézáním nemocí, které v nich neexistují“, ale práci s psychoterapeutem jednoduše vnímají jako projev slabosti a abnormality … Proto vydrží do posledního, přičemž bez ohledu na to, jak moc problém ignorují, hormonální nerovnováha sama o sobě se nerozpustí, ale naopak, somatizuje.

Tito. neléčené psychologické problémy vyvolávají nadměrnou nebo nedostatečnou produkci určitých hormonů, které se zase hromadí v různých orgánech a deaktivují je. Ukazuje se, že neexistuje žádná „nemoc“, ale orgán nefunguje správně (mravenčí, usrkává, bolí, otupí atd.) Lékaři tedy nic nenalezli, ale pacienti si nadále stěžují, že lékaři budou volat hypochondrie a psychosomatika specialista je obvyklá psychosomatická somatoformní porucha).

Silní a sebevědomí muži tedy vydrží a naučí se ignorovat projevy slabosti v podobě PA, která končí skutečným problémem již na fyzické úrovni. Na druhé straně je pro mnoho mužů psychologicky snazší přijít k psychoterapeutovi na schůzku s problémem „nevyléčitelné nemoci“nebo „obtížné diagnózy“, než si stěžovat na zmatek, strach, úzkost, paniku atd. Zvláště pokud terapeut je žena. Tak dopadnou stejní šéfové-jádra, s historií PA a sporem by se stala srdeční choroba, kdyby přišel včas k psychoterapeutovi, nebo srdeční choroby provokovaly PA and Co.

To není tak nedůležité, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože přinejmenším, pokud by byla nemoc rozpoznána včas, pak by možná nedosáhla PA s jinými duševními poruchami. A co je nejdůležitější, v otázce svépomoci v PA si představte, že člověk, který prodělal hypertenzní krizi, ho vezme na PA a po přečtení článků na internetu tváří v tvář další krizi odmítne pomoc a pilně posiluje PA „Jak to může skončit?

Hlavní věc, které je důležité pochopit, je, že za příznaky PA se může skrývat nejen psychologický problém. Ignorování PA jako „triku představivosti“může vést k předčasnému rozpoznání vážnějších chorob na jedné straně a ke vzniku velmi reálných somatoformních poruch a chorob na straně druhé.

Řekněme ale, že jsme podstoupili vyšetření a ukázalo se, že s naším tělem je vše v pořádku a PA je samotný psychologický symptom, o kterém všichni mluví. Jsou léky v terapii PA opravdu tak zbytečné? Skutečně pomohou ta svépomocná doporučení, že internet je plný opravdových věcí, nebo naopak situaci zhorší? Opravdu se můžeme PA jednou provždy zbavit prací s psychologem-psychoterapeutem? V příštím příspěvku to zvážím na skutečných případech z praxe.

Pokračování Záchvaty paniky, psychologická část.