Kde Je Moje Intimní území? Blízké Vztahy A Osobní Hranice

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Při práci s rodinami, páry a pozorováním svého života si často kladete otázku, co je to láska ve vztahu mezi mužem a ženou? Existují mé osobní hranice? Území mého manžela / manželky? A něco společného? Nebo je láska vždy prezentována jako fúze?

Na stránkách internetu je mnoho citátů o lásce - že jde o vztah mezi dvěma svobodnými, navzájem si ne zavázanými lidmi - co to vlastně znamená?

Myšlenka hranice: osobní hranice, hranice ve vztahu atd. Není konstantní hodnotou, je to něco, co se vyvíjí spolu s vývojem samotného člověka. Jak vnímá dítě existenci hranice? To vůbec není totéž jako pocit hranice u dospělého. A jak potom dospělý cítí své hranice? Jak je buduje ve vztazích?

Všimli jste si, jak různě lidé mluví o blízkých vztazích, o lásce, jak je různě představují a podle toho budují.

U některých blízké vztahy vypadají jako fúze, kdy se jeden v druhém zcela rozpustí, kdy zmizí hranice jedince v těchto vztazích, kdy jeden bez druhého nemůže dýchat, když se hádají vzájemné touhy, člověk nějak ví o stavu druhého a podle toho se chová. Jaký je vlastně tento vztah? Tomu se říká láska dvou dospělých lidí? Vzpomeňme si na další vztah - máma a dítě. V těchto vztazích je matka se všemi svými pocity naladěna na vnímání stavu dítěte, na pocit jeho potřeb, na pochopení, proč pláče nebo zda se cítí příjemně, zde matka potřebuje hádat a pochopit, co je dítěti pro jeho přežití. Matka se proto snaží ovládat jakékoli projevy dítěte, aby si uvědomila, co se s ním děje. To znamená, že stav fúze matky s dítětem je dán přirozeným mechanismem a je nezbytný pro přežití kojence. Takové hranice ve vztazích odpovídají věku dítěte od 0 do 8 měsíců. Co se tedy stane ve vztazích dospělých, když je takto zařídí?

Existuje také takový typ vztahu, kdy naše hranice vzájemně pronikají přes hranice toho druhého, jako by se dva kruhy navzájem trochu překrývaly a pak by se vytvořila společná oblast, která se ale navzájem zcela neslučují. To znamená, že existuje část mě osobně a v mých hranicích je část, kterou máme s partnerem společnou. To odpovídá fázi vývoje, kdy se dítě pokouší trochu odloučit od matky, ale bez matky je to pro něj stále velmi obtížné a nepochopitelné. Poté, co udělal pár kroků od matky, se k ní velmi rychle vrací, je pro něj důležité, že tam byla, a dítě to pečlivě kontroluje. Viděli jste tento typ vztahu u dospělých? Je to jako když druhý vždy potřebuje podporu a souhlas prvního, když může být bez prvního, ale v omezených oblastech, nebo na krátkou dobu, když kontroluje, kde je druhý partner a nedává mu příležitost existovat nezávisle na prvním.

Dalším typem budování vztahů je, když člověk aktivně brání své hranice jako pár. Snaží se nekomunikovat své plány ani to, co bude dělat, konfrontuje svého partnera s faktem některých událostí v jeho životě, nepovažuje za nutné s ním souhlasit nebo ho pozvat k účasti. Jakýkoli pokus partnera o navázání bližšího a důvěryhodnějšího vztahu je vnímán jako hrozba a zásah do jeho osobního prostoru. Tento typ vztahu je přítomen u 2-4letého dítěte, kdy se snaží naučit být oddělený od své matky, samostatnější a zkoumá hranice své nezávislosti (odtud známý fenomén 3letého dítěte) krize, „já sám“). Mnohdy se snaží mnoho věcí dělat sám a je velmi uražen, pokud mu hodně pomohou, nedovolí mu dělat něco tak, jak chce. A někdy neví, jak chce, ale rozhodně ne tak, jak naznačuje jeho matka, a rozpoutá se hysterie. Pokud si dospělý tímto způsobem vybuduje blízký vztah, jak to potom vypadá?

A konečně, po prozkoumání všech pólů od splynutí s opozicí a urputného bránění jejich hranic ve vztazích, se člověk dostává do vyvážené polohy. S vyváženými hranicemi v blízkých vztazích každý cítí své hranice a uznává osobní hranice partnera, respektuje sebe i partnera, uznává jeho právo na nezávislost a nezávislost, ale může být s touto osobou ve velmi těsném kontaktu. To znamená, že člověk je schopen pružně budovat vztahy, měnit své chování v závislosti na situaci. Možná jste si všimli, že když jsme nemocní, opravdu chceme podporu a pozornost, aby se o nás partner staral, proč to není fúze? V jiných situacích je pro nás velmi důležitá naše nezávislost a partner je připraven to respektovat.

Procházením různých fází budování vztahů, pocitem jejich hranic v těchto vztazích člověk získává zkušenost blízkých vztahů. Někdy se ale stane, že se člověk zastaví v jedné z fází budování hranic ve vztahu. Nejčastěji je to kvůli tomu, jak si s ním jeho rodiče vybudovali vztah. Pokud matka měla velkou potřebu sloučení, protože nemohla uspokojit tuto potřebu se svými rodiči nebo ve vztahu se svým manželem, pak bude udržovat právě takový vztah s dítětem a všemi možnými způsoby bránit rozvoji dítěte samostatnost, přerušte s ním kontakt, když se dítě pokusí být samostatné. V takové situaci dítě nemá možnost naučit se budovat vztahy při zachování vlastní nezávislosti. Nebo naopak, pokud má dítě velmi silnou touhu po autonomii, pak navzdory ovládající matce aktivně brání své hranice a pak to pokračuje i ve vztazích dospělých. Pak tento dospělý člověk vnímá jakoukoli blízkost jako ohrožení svého osobního prostoru a uteče z něj.

Co se stane, když lidé s tak odlišnými zkušenostmi a vnímáním intimních vztahů vytvoří pár? Nejčastěji jsou ty páry, které se navzájem doplňují jako klíč k zámku, schopné dlouhého a trvalého vztahu. Lidé, kteří se navzájem nekomplikovali, nezůstávají v dlouhodobých vztazích, částečně kvůli tomuto nesouladu. Pokud se ale najednou začne rozvíjet a měnit jeden z doplňujících se párů, pak se přirozeně změní jeho způsob budování vztahů v páru, je schopný a chce větší nezávislost, již nepotřebuje sloučit nebo naopak v obraně, je schopen mít osobní prostor a je připraven poskytnout mu partnera atd. Pak to pro partnera není snadné, nemusí být připraven na změny, necítí na ně potřebu a nejčastěji ho potřeba změn děsí, ale pokud má zájem ve vztahu pokračovat, potřebuje se změnit. A někdy je to pro některé páry příležitost vstoupit do nové fáze vztahu, vyváženější, a pro jiné páry je to bohužel fáze, která vede k rozpadu vztahu.

Je na vás, abyste se rozhodli, jaký druh vztahu, a tedy i hranice ve vztazích, které chcete, ale pokud chceme být blízko dospělé vyrovnané osobě, pak můžeme zůstat blízko ní, pokud budujeme vztahy z pozice dospělé.

Vaše Natalia Fried