VĚŘENÍ „NENÍ DOST DOST“

Video: VĚŘENÍ „NENÍ DOST DOST“

Video: VĚŘENÍ „NENÍ DOST DOST“
Video: Snadné jako koláč! | Roblox Super Striker League 2024, Březen
VĚŘENÍ „NENÍ DOST DOST“
VĚŘENÍ „NENÍ DOST DOST“
Anonim

Pokud budete v této frázi pokračovat, dostanete „nejsem dost dobrý na to, abych byl milován, abych byl milován“. A tato víra je základním kamenem nízkého sebevědomí. Za nimi následuje přesvědčení o jejich nehodnosti něčeho dobrého: pohody, slušného muže, zdraví, kariérního postupu, úspěchu a nakonec opět lásky.

A tato přesvědčení vyvolávají intenzivní úzkost. Vlastní chyby a neúspěchy jsou silně kritizovány a úspěchy a úspěchy jsou znehodnocovány. To znamená, že pokud udělám chybu, je to proto, že jsem hloupý, hloupý, nepozorný atd. Pokud ale něčeho dosáhla, pak se zdá, že je to otázka náhody, shody okolností, nebo prostě není tak důležité předepisovat její zásluhy, na tom nezáleží. Kdokoli mohl. Je příliš snadné být hrdý. A nastavuje se nová transcendentální laťka, které musí být dosaženo bez selhání, aby se cítila dostačující.

A samozřejmě, tito švábi pocházejí z dětství. Odkud jinam! Když dítě nepoznalo bezpodmínečnou lásku rodičů. Zdálo se, že proces výchovy byl prostoupen zprávou, rodičovským vysíláním „Nejsi dost dobrý na to, abychom tě milovali“. Dítě pociťuje nedostatek pozornosti, péče (nikoli funkční krmení do postele, jmenovitě pozorná péče s přihlédnutím k potřebám dítěte), náklonnosti, něhy. Současně dochází ke kritice chyb, kvůli které se v prasátku pochybností o sobě vytváří další víra: „Nemám právo dělat chyby, moje chyby naznačují, že jsem špatný.“

A v hromadě kritiky - znehodnocení zásluh dítěte, jejich ignorování. Rodiče nebyli hrdí na úspěchy dítěte, neradovali se z něj, neuznávali význam a důležitost vítězství.

Dítě je malé, je pro něj těžké pochopit pozadí takového postoje. A přesto jsou děti egocentrické, to znamená, že vše, co se jim děje, je spojeno s nimi samotnými. Pokud se stane něco špatného, je to proto, že udělali něco špatného, nebo protože oni sami jsou špatní.

To vede k triviálnímu závěru: pokud mě nemilují, pak si nezasloužím lásku, nejsem dost dobrý …

Člověk se proto musí stát dobrým. Být nápomocný, pomáhat, dělat dobro, dosáhnout úspěchu, nových výšin, dojít po celém společenském žebříčku až na samý vrchol. Dodržujte všechny sociální kánony spravedlivého společenského života. Je pravda, že to nesnižuje úzkost. Koneckonců, všechny úspěchy se rychle znehodnocují a kvůli chybám a nedostatkům se věnujete sebekritice. Znovu a znovu posilovat víru „ach jo, rozhodně to není dost dobré“. To, před čím utíkáte - se neustále vrací. Snažíte se zbavit pocitu své bezcennosti, nemilované, nehodné s každou chybou, a dokonce s každou zásluhou, narazíte zpět na stejné sebehodnocení.

Ale tady je trik, který můžete udělat: přesuňte pozornost ze sebe na ty lidi, od kterých přichází zpráva „nejsi dost dobrý“. Jak jsem řekl výše, dítě je sebestředné. A pokud mě nemilují, pak za to můžu já, něco se mnou není v pořádku. A toto stejné vnímání pomáhá vyhnout se pocitu bezmoci. Protože s postojem významných lidí, pro mě významných dospělých, nemohu nic udělat, nemohu opravit jiného, aby mě miloval. Ale můžu se opravit, můžu se přetvořit. Dítě odtahuje pozornost od toho, nad čím nemá kontrolu, co je pod jeho kontrolou - on sám.

Abychom se tedy zbavili víry „nejsem dost dobrý“, je zbytečné se se sebou hádat a dokazovat opak. Pište si deník úspěchu, odpouštějte si chyby, přepisujte své zásluhy a bla bla bla. Protože se opět zaměřuje na sebe, je to jako pokoušet se sám sobě dokázat, že jsem toho hoden. Ale není tam žádná láska! Neexistuje ke mně laskavý přístup!

Pamatujte si, kdo jste očekávali vztah „Jste naprosto dobří a milovaní“a od koho tento vztah nebyl. Od koho bylo důležité ji obdržet, ale kdo ji nemohl dát? A na tyto lidi je nyní třeba zaměřit pozornost. Co se v jejich životě dělo, že nemohli dávat bezpodmínečnou lásku, bylo jim to jedno, nemohli živit láskou? Co se odehrávalo v jejich myslích a srdcích? Jaký životní příběh by tito lidé mohli mít, že nebyli naplněni zdrojem, aby vás mohli plně a pečlivě milovat?

A pak roste osobní příběh: lidé z dětského domova sami přežili hladové časy, kdy nebylo co jíst, jejich vlastní rodiče jim nevěnovali pozornost, nebo dokonce byli závislí na alkoholu, sociální nestabilitě, nedostatku peněz, depresi, nuceném pracovat v několika zaměstnáních, únava, vyčerpání, špatný zdravotní stav, psychické problémy.

Když přijde porozumění procesům, které proběhly v duši těch dospělých, od kterých nebylo dost lásky, pak pochopení, že se mnou se ukazuje, že je všechno v pořádku! U mě je vše v pořádku.

Nezbývá než truchlit, truchlit, oplakávat zážitek z dětství, ve kterém nebylo dost lásky.

Dále, pokud je se mnou vše v pořádku, je se mnou vše v pořádku, pak si zasloužím lásku a povýšení v práci a dobrý přístup a respekt. Prostě to, co si zasloužím a co si zasloužím, není na každém místě. Ne každý mi to může dát. Nepotřebuji bouchat hlavou o zeď, prosit o lásku tam, kde neexistuje, kde ji nelze dát. Vodu z prázdného džbánu si nemusíte zasloužit. Je to prázdné! Co potřebujete ke šťastnému životu, je naučit se poznávat prázdné a plné džbány. A dovolte si vzít tam, kde je co vzít. Kde je co vyplnit. Kde to jen tak dají. Už jen proto, že je o co sdílet.

Doporučuje: